Vykračuju.

Příští měsíc přejdu na WordPress a konečně rozjedu blog. Fakt, jo? A proč ne teď hned? /Dosazuju si výmluvu, která mi v daným okamžiku ochotně naskočí do hlavy./

A zase to čekání. Vymlouvání se. A oddalování. Počkám, až se stane tohle. Až bude tamto vychytaný do nejmenšího detailu. Protože když tomu tak nebude, všimne si toho každej. Úplně každej, rozumíš?! Proto to musím přesunout, a to nejlíp na dobu neurčitou.

Přechod na jinou platformu se může jevit jako krok do neznáma. A ten jsem se rozhodla neoddalovat. Prostě ho udělám, netušíc, co mě čeká. Chytne mě něco za nohu? Nebo ji rovnou ukousne? Vyvrtnu si znovu kotník? /Tato velice milá záležitost mě nepotkala už víc než rok!/

To, co nepočká, je nutkání tvořit. Kreativitu jsem nevědomky pohřbívala postupně s přibývajícími povinnostmi. A hle, ona se vrátila! Vstala z mrtvých? Nebo celou dobu jen spala? To se nedozvím. Ve skutečnosti to není podstatný. Důležitý je, že je tu se mnou.

Se znovuprobuzenou kreativitou se pojí i povinnost ji udržovat naživu. Nejedná se přitom o povinnost vůči ní – myslím, že celá záležitost jí je, upřímně řečeno, ukradená. Povinnost to je jen a pouze vůči sobě sama.

No nic, tak já to nebudu zbytečně protahovat. Takže převlíct, vyčůrat a můžeme vyrazit. Jinak se nikam nedostaneme.

1 komentář: „Vykračuju.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s