Jak je? – (před)vánoční várka postřehů z myšLenkovníčku

Chtěla jsem začít pozitivně (jak to ty blogerky dělávají, víte co), to bohužel moc nejde. Nastává totiž zkouškový období. Zkušební termíny na mě vyskakujou v systému a valí se jako prudká a zatraceně těžká lavina. Ta, pod kterou se nedá dýchat. Hledím na obrazovku, krkem mi proudí teplej bylinkovej čaj a na tváři se objevuje úsměv s nádechem zoufalství. Zatím toho lehkýho. Ale o tom si povíme později, až ztěžkne.

Stává se ze mě čím dál větší flegmoš. Z ranního vstávání zase dál složitější činnost. Za okny neustále sedí mlha. Anebo tma. Často tam vysedávají spolu, holky nešťastný. A zdá se, že je to baví. Nebo je to tím, že nic jinýho nemají na práci? Co když jim chybí motivace, a tak se rozhodly o ni připravit i ostatní?

A co škola? Má cenu tam chodit? Vždyť se z ní vracím celá vyčerpaná a jen máloco mi v ní dává smysl. Ale pak si vzpomenu na lidi, který mi díky ní vyplňujou v životě jedno z míst, který do té doby zely prázdnotou, aniž bych si to uvědomovala. Jo, asi to nějakej ten smysl má. Už kvůli nim.

Někdy bych se na nějaký svoje studium nejradši vykašlala, projela stopem půlku světa a napsala o tom knížku. Nebo bych napsala knížku na základě své fantazie a cestování brala jako její bonusový rozšiřování, takovej nástroj sbírání inspirace. Nebo bych psala jen tak – sem na blog. A mezitím se pustila do vymýšlení a následnýho budování start-upu. Možností je tolik, stačí si vybrat, (pokud možno) dobře naplánovat a udělat první krok.

Vánoce. Jaký spojitosti s tímto slovem vám v hlavě naskočí mezi prvními? Dárky? Cukroví? Nebo spíš všechen ten shon, kterej se na vás sesype přesně ve chvíli, kdy vkročíte do přeplněnýho nákupního centra? Letos jsem dárky opomíjela. Podvědomě se vyhýbala procesu jejich vymýšlení, aniž bych si uvědomovala, jak blízko Vánoce ve skutečnosti jsou. Dopadlo to tak, že jsme se s bráchou domluvili na společným dárku pro rodiče – poukázce do restaurace. Vnímám to jako takovej malej (a přece důležitej) krůček od materiálna směrem k zážitkům. Těch si vážím stále víc. Stárnu? Možná. Sama to většinou komentuju stylem, že si mnohem intenzivněji uvědomuju skutečný hodnoty. Zní to líp. Poetičtěji. A vystihuje to přesně to, co cítím.

Ideálně strávený Vánoce? Mimo civilizaci. Uprostřed přírody. Žádnej stres a povinnosti. O trochu míň fyzických dárků, víc těch, který zprostředkovávají zážitky. Hodně cukroví. Pohádky. Zelenej čaj. Bramborovej salát. Kakao z ovesnýho mlíka. A především příjemně strávenej čas s nejbližšími. Jó, tak by se mi to líbilo.

Pořádně si je užijte, ty svátky vánoční. Doufám, že vás čeká hodně hezkých okamžiků, který vám uvíznou v paměti, a (pokud možno) žádný kosti uvízlý v krku. A hlavně spoustu odpočinku. Plamínky – ale jen ty radostný v očích, ne na stromku. A tak.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s