Jak je; smiřuju se, lednová de/motivace, zimní spánek a autenticita

Nastalo období přepisování jedničky na dvojku. Novej začátek. Dekáda bez náctky. Doba zkoušek, kdy je žádoucí překypovat vědomostmi. Co dělat, když se mozek rozhodne zvolit zimní spánek?

Inspirace se sešla s motivací. Po krátké debatě plné plodných myšlenek se společně shodly na tom, že si ode mě potřebují odpočinout. A tak mě začaly prozíravě obcházet. No jo, ale co teď? Nezbyla mi inspirace ani na psaní – činnost, díky které můžu dát své kreativitě šanci se naplno projevit.

V zápalu frustrace, kdy mi mozek odmítal dovolit i pouhý soustředění se na souvislejší text (natož, abych si z něj snažila cokoliv zapamatovat!), jsem opomenula jednu důležitou skutečnost. A to tu, že v tomto období je odpočinek přirozeným jevem, kterej zvířatům a rostlinám pomáhá přečkat zimu.

Není nic špatnýho si na chvíli oddechnout. Dát přednost klidu nad stresem. Přehlušit novoroční přemotivovaný výkřiky a nahradit je rozvážností. Naslouchat sobě – svýmu tělu i duši (náhle se otvírají dveře a na scénu přichází moje vnitřní ezo-žena v rozevláté sukni a s květinami ve vlasech). Ne, ale teď vážně. Ona ta ezo-žena má častokrát pravdu. Vnímat svoje tělo i myšlenky a pravidelně si dopřávat odpočinek je potřeba.

Stejně tak je důležitý nelpět na uznání ze strany ostatních. Na to je bohatý především prostředí Instagramu. Dočíst se o tom, jak toxická je instagramová honba za iluzí dokonalosti, je možný stále častěji. Kde je ale snaha to změnit? S tím se pojí i častokrát dost přeceňovaná pozitivita, usmívání se na fotkách za každou cenu.

Ruku na srdce, doteď jsem měla tendenci vybírat na svůj instagramovej profil jen takové fotky, na kterých je vidět dobrá nálada. Ty, na nichž vypadám jako člověk, kterýmu nic nechybí. Skutečnost, že jsem v době jejich vzniku se sebou nebyla spokojená, se smázne naučeným úsměvem a . Netvrdím, že všechny fotky vznikají takto. Nejde se i velký množství těch překypujících autenticitou zvěčňujících mile strávený chvíle. Ty mě baví ze všeho nejvíc.

Autenticita. Pro někoho je samozřejmostí, každodenní praxí. Pro jiný představuje pojem, jehož význam je snazší zaplácnout zrovna se hodícími postoji a názory. Právě na její pravej význam se chci začít víc soustředit. Jednotlivá období nezachycovat způsobem, aby působila jen a pouze hezky, ale tak, aby v sobě jednotlivý fotky skrývaly i něco víc – nějakou emoci, ať už pozitivní nebo negativní.

Vracím se do přítomnosti. Vařím si oblíbenej bylinkovej čaj. Vím, že není kam spěchat. Nadechuju se s vědomím, že všechno jednou pomine. Nejde mít všechno pod kontrolou a stresovat se kvůli tomu nepomůže. Vyvíjet na sebe příliš velkej tlak může spíš uškodit. A mobil? Neodkládám ho, nikam nezahazuju. Nevnímám jej jako nepřítele. On totiž nepřítel není. Je to jen věc, která v sobě skrývá šílený množství informací.

Ono to půjde. Kreativita se vrátí. Mezitím se budu po malých krůčcích otužovat. Pít litry čaje. Číst knížky. Snažit se o jógu, padat a divit se, že mám nohy samou modřinu. Péct sladký a zároveň zdravý mňamky. Za poslechu One Direction si jen tak pobrečet ve vaně. Mazlit se s kočičí parťačkou. Procházet se. Taky se pokusím o sesmolení esejí do školy.

A až nastane ten správnej čas, spolu s kreativitou přivítám i inspiraci – hezky čerstvou a odpočatou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s