Pokulhávám a uvědomuju si – káva, tlak a úzkosti

„Jak jde život?“

„Ále, zase kulhá.“

Začátkem roku jsem se ve svým instagramovým příspěvku zmínila o nepříznivým vlivu kávy na moji psychiku.

Od té doby se udála řada zásadních změn – ve světě i v mým osobním životě. To, co se nezměnilo, je právě ona souvislost mezi kofeinem a úzkostmi. Aby jim nebylo smutno, přidal se k nim i nízkej tlak, s nímž se potýkám od dětství. Vždyť o kávě se říká, že tlak naopak zvyšuje, tak proč ho mám o tolik nižší? Tato výtečná kombinace mě přiměla (po několika failech, protože jinak by to nešlo) posílit napojení na tělo a pozorněji vnímat jeho reakce na vnější podněty.

I tady se dostavilo zjištění hlubšího rázu. Tentokrát o tom, jak efektivně jsem se naučila potlačovat projevy svýho těla dávající najevo, že mi něco z toho, co jsem zvyklá konzumovat a dělat, nesvědčí. Tyto projevy (težkost po jídle, úzkost) nejsou špatně. A nezaslouží si, aby se o nich tak mluvilo. Jsou pouhými prostředníky, ukazateli nesoucími informaci, kterou je třeba vnímat. Jejich potlačením (prášky proti bolesti) se nic nevyřeší, spíše naopak.

Potvrdila se mi i rozdílnost mezi lidmi. To, že kofein na tuhle/tamtu moji kamarádku nijak nepůsobí, neznamená, že nemůže mít negativní vliv na mě. Každej je jinej, různým lidem svědčí odlišný věci. I v tom spočívá unikátnost každýho z nás.

Kávo moje milá, vypadá to, že si od sebe dáme další pauzu. Nevyřazuju tě napořád, i nadále zůstávám otevřená všem možnostem.