Závod se stíny, pohodlí a (ne)smysl

Jednou tě ty tvý stíny, před nimiž s takovou vervou utíkáš, přece jen dostanou. Poznáš, že náskok, kterej jsi před nimi měl/a, není reálnej. Reálnej totiž není ani samotnej závod. Vytvořila si ho tvoje hlava, aby tě zaměstnala. Odvedla tvou pozornost a dodala ti pocit, že není nutný vybočovat ze všech těch vzorců, na něž …

Říjen podruhé, tentokrát v poetičtějším duchu

"Tak ti teda pěkně děkuju, Říjne," procedila jsem mezi zuby a zarazila se. Uplynulý měsíc přinesl pořádnou dávku podzimního splínu, k níž se přidala obava ohledně současné situace. Přesto jsem nechtěla, aby to vyznělo příliš útočně. "Nemáš vůbec zač," odpověděl Říjen hlasem hlubokým jako moje myšlenky o půl druhé ráno. Jeho slova zněla chladně a …

Co přinesl říjen? Tma, divný ticho, emoce a hnijící barevný listí

Další měsíc je za námi. Tentokrát říjen, kterej se rozloučil stejně, jako začal - Měsícem v úplňku. Dny jsou kratší a počasí chladnější. Temnota, která je se zimním obdobím úzce spojená, si nárokuje stále větší část dne. Většinu času trávím sama se sebou, což si užívám víc než kdy dřív. Spolu s přírodou, která se …

Myšlenky, co za mnou přišly uprostřed noci, jako by si každá z nich pořídila čelovku

Čísla nakažených koronavirem strmě stoupají. Stejně tak těch, kteří svůj souboj s touto nemocí prohráli. To, co nestoupá, je moje motivace a chuť do života. Nedostatek serotoninu? Možná. Nově se k nim přidal i Lightroom v mobilu. Pochopila jsem, že padat společně pro ně bude lepší. Za osm minut nastane půlnoc. Začátek dalšího dne plnýho …

Sebepoznání, auta a zvuk kostelních zvonů

Je sedm hodin večer. Venku se setmělo. Noci se prodlužujou. Dlouhý dny se oficiálně rozloučily. Blbý, ale stěžovat si na něco takovýho by bylo trošku zbytečný. Sedím u sebe v pokoji a přesvědčuju se o tom, že nedokážu sedět jako člověk. To nejvíc odnáší moje záda. Taky mě pobolívá hlava. Ne rovnoměrně, spíš nárazově a …

Před útlumem

/pátek 25. září/ Oblíkla jsem si lehkou podzimní bundu, na hlavu natáhla černou beanie. To aby se moje citlivý uši ještě víc nenachladily. Do černé plátěnky, kterou bych nejradši nosila všude (z čehož nejsou moje záda ani trochu nadšený), hodila peněženku (ačkoliv budu klasicky platit mobilem) a lahev s vodou (co kdyby mě přepadla taková …

Pokulhávám a uvědomuju si – káva, tlak a úzkosti

"Jak jde život?" "Ále, zase kulhá." Začátkem roku jsem se ve svým instagramovým příspěvku zmínila o nepříznivým vlivu kávy na moji psychiku. Od té doby se udála řada zásadních změn - ve světě i v mým osobním životě. To, co se nezměnilo, je právě ona souvislost mezi kofeinem a úzkostmi. Aby jim nebylo smutno, přidal …

Terapie poprvé; polknutá hrdost, slzy a držkopády

Na samým počátku byl pocit ztracenosti. Jako by mě opustila veškerá motivace. Tvořit a být kreativní bylo náročnější než kdy dřív. Co kreativita - i samotná existence najednou ztěžkla a vyžadovala mnohem víc sil. A ty já neměla. Moji snahu se i nadále přesvědčovat, že všechno je v pohodě, překazilo něco, čemu jsem nemohla uniknout. …

Jak je; v zajetí času, reality a slunečních paprsků

Milej karanténíčku, se svou existencí se i nadále snažím vypořádat bez zbytečnýho chaosu uměle vytvořenýho procesy vzniklými v mojí vlastní hlavě. A většinu času se mi to, Vesmíre, div se, i daří. Třeba tentokrát jsem si zahradu vytáhla židli a postavila ji na místo, kde mě sluneční paprsky snadno najdou a rychle prohřejí moje věčně …

Zabavit se, nezbláznit se… aneb postřehy z karantény

Další týden izolace za námi. Kolikátej už? Nevím, pojetí o čase mě ve vší tichosti opustilo. Brzy jej následovaly i nároky, který jsem na sebe samotnou v dobré víře uvrhla. ,,Mami, co to tam v dálce padá?" ,,Ále, to jsou jen Lenčiny slavný sklony k idealismu, něco si přej!" ,,Už zase? Nepadají nějak často?" ,,Buď …