Závod se stíny, pohodlí a (ne)smysl

Jednou tě ty tvý stíny, před nimiž s takovou vervou utíkáš, přece jen dostanou. Poznáš, že náskok, kterej jsi před nimi měl/a, není reálnej. Reálnej totiž není ani samotnej závod. Vytvořila si ho tvoje hlava, aby tě zaměstnala. Odvedla tvou pozornost a dodala ti pocit, že není nutný vybočovat ze všech těch vzorců, na něž …

Říjen podruhé, tentokrát v poetičtějším duchu

"Tak ti teda pěkně děkuju, Říjne," procedila jsem mezi zuby a zarazila se. Uplynulý měsíc přinesl pořádnou dávku podzimního splínu, k níž se přidala obava ohledně současné situace. Přesto jsem nechtěla, aby to vyznělo příliš útočně. "Nemáš vůbec zač," odpověděl Říjen hlasem hlubokým jako moje myšlenky o půl druhé ráno. Jeho slova zněla chladně a …

Na proudu myšlenek; jak je to s jistotou? Existuje vůbec?

Lidi přichází, chvilku oxidujou v našich životech (a my v těch jejich) a pak zase odejdou. Jdou si dál po svojí cestě. Tak to je. Životní koloběh. Nemá smysl se na kohokoliv přehnaně upínat. Jaká je jistota, že mě ten člověk neopustí? Nebo že já neopustím jeho? Že se naše cesty jednou (nebo třeba víckrát) …

Karanténní poznatky; tentokrát o tom, jak jsem se skamarádila se samotou

Na začátek chci podotknout, že před ani během psaní tohoto článku jsem nepožila žádný drogy (kde bych je sehnala, když karanténu trávím mimo Brno?) ani alkohol (a to přesto, že jsem na Moravě). Přísahám. Takto poskládaný shluky písmen, který budou následovat, byly vytvořený pouze za přispění mojí fantazie. Přeju hezký čtení. Dřív jsem se při …

Z myšLenkovníčku; pár(ek) listopadových uvědomění si

Často zápasím s pocitem, že se můj život z až příliš velké části skládá z "Jo, to kdybych věděla dřív!" momentů. Na oněch uvědoměních si je pokaždé jistý jen jedno - vždycky tu budou. Vždycky. Dokážou být frustrující. Věčně chodí pozdě (jako já na přednášky). Ale narozdíl od mojí nepříliš slavné docházky (co se nepovinných …